Zajímavé počteníčko.....
vloženo 09.09.2014
Pozoruj, aniž bys soudil
Pozorování bez posuzování se někdy říká „bezpodmínečná láska“. Všichni lidé jsou spirituální duše. Všechny byly stvořeny v jediném okamžiku. Žádná není starší, chytřejší, nebo lepší než druhá. Všechny dostaly tentýž dar, dar svobodné vůle, dar volby. Zdroj je dokonalý a vše, co bylo stvořeno Zdrojem, je dokonalé. Byli jsme stvořeni spirituálně dokonalí a zůstali jsme takoví. Náš dar však způsobil, že se chováme jinak, že se vidíme jako nedokonalé bytosti a tak se chováme hůře, než je v našich možnostech. V podmínkách Věčnosti neexistují omyly. Nemůžeme udělat chybu, protože jsme to my, kdo dostal dar a kdo prožívá život. Můžeme pozorovat, co se odehrává, a aniž bychom to odsoudili jako špatné, můžeme se rozhodnout, že nám to nechutná ani nevoní. Můžeme také intuitivně vycítit, že to pro naši cestu není dobré. Poděkujeme nebi a jdeme dál. Plníme tak požadavek milovat všechny lidi. Neznamená to, že se nám líbí to, co dělají, nebo jak se chovají. Ty však nikoho neodsuzuj, že se chová špatně. Není zkrátka součástí tvé cesty. Tím směrem žádnou energii nevydávej. Ani ve slovech, ani v myšlenkách, ani v činech. Když něco posuzuješ, musíš také odpouštět. Opouštět ostatním, odpouštět okolnostem, odpouštět sám sobě. Pokud budeš pozorovat, aniž bys soudil, není žádného odpouštění třeba. Pozorování souvisí s pochopením a se znalostí, že všechno plyne v dokonalém Božském Řádu a že jen my lidé jsme si zvolili žít méně dokonale, než bychom mohli. Naší každodenní činností se můžeme přiblížit našim možnostem a tím se i svět stane dokonalejším místem. A nakonec budeme svědky, jak se uzavírá kruh.
vloženo 09.09.2014
Není tvým úkolem chápat cestu druhých nebo ji odsuzovat. Tvým úkolem je poznat svou vlastní cestu a s radostí po ní kráčet.
Strach z chyb na tebe vyvíjí tlak a přitahuje chyby.Svoboda dovolit si udělat chybu snižuje podíl chyb - a je jedno, o jakou oblast se jedná. To znamená, že svoboda nemuset být dokonalý vede nakonec k dokonalosti.
Vesmírný posel stojí často přímo před námi a my jej posíláme zpět, protože nemáme odvahu vydat se novým směrem. Když však zůstáváme na starých cestách, nesmíme se divit, když se nedostaneme na nové místo.
Rozhodni se, kdo jsi a jaký chceš být. Můžeš být vším, čím se ti zachce!
Vděčnost za přítomný okamžik léčí emocionální zranění. Čím více jsi přítomný a čím láskyplněji prožíváš současnost, tím spíše bolestné vzpomínky vybledají.
Bez změny našeho vnitřního postoje nemůže dojít ve vnějším světě k žádné úžasné změně, která by stála za zmínku. Spočívá to v tom, že ve skutečnosti určují náš život naše vnitřní obrazy a nepozorovaně řídí naše činy.
Jednou denně se stáhni dovnitř, a pokud je to možné, odeber se na nějaké tiché místo a zeptej se:
Co vlastně chci?
Kdo jsem?
Kým chci být ?
S čím se cítím opravdu dobře ?
Co mě dnes nejvíce potěšilo ?
Afirmace:
Moje mysl může kdykoliv znovu změnit cokoliv, co si vytvořila.
vloženo 07.09.2014
Žít
Žít - to znamená vstoupit do nádherného světa, v němž může být člověk šťastný jen tehdy,
žije-li v lásce
Žít – znamená milovat slunce, světlo, stromy, zvířata.
Žít – znamená mít radost z kvetoucích květin, nebo i z ulice, která se jako koberec odvíjí k novým
horizontům.
Žít – znamená milovat svou práci, své schopnosti, své postavení ve společnosti.
Žít – znamená tančit, smát se, zpívat, obejmout svou ženu, svého muže.
Žít – znamená otevřít se Bohu.
Žít – znamená otevřít lidem celé srdce, především těm, kteří mne obklopují.
Žít – znamená radost v mých očích, teplo v mých slovech, laskavou pomoc mých rukou.
vloženo 03.10.2011
Zapamatuj si šest pravidel jak být šťastný:
1. Zbav své srdce nenávisti,
2. osvoboď svou mysl od předsudků,
3. žij prostě,
4. dávej více,
5. očekávej méně,
6. a nikdy neztrácej naději.
vloženo 20.09.2011
vloženo 12.09.2011
1. Dokážu udržet své myšlení čisté vůči všem lidem a vůči všemu dění kolem.
2. Nebudu vzpomínat nedobrých zážitků, ale jen těch krásných.
3. Dokážu odpustit všem, kdo mi jakýmkoliv způsobem ublíží, aby bylo odpuštěno i mně.
4. Nebudu nikoho a nic odsuzovat, kritizovat ani pomlouvat.
5. Budu se snažit mít pro každého jen Lásku, Porozumění a Odpuštění.
7. Stanu se pánem nad svými slabostmi. Nebudu se hněvat, zlobit či dokonce rozčilovat.
8. Jsem předem se vším smířen, ať přijde jakákoliv bolest či utrpení - je to moje sklizeň.
9. Každý den budu kolem sebe šířit Lásku a Radost - úsměvem, slovem, službou, radou.
Když rodiče zestárnou
Moje drahé děti – moje dítě…
Když si jednoho dne všimneš, že jsem již starý(-á) a už asi nebudu takový (-á) jako před tím, měj se mnou trpělivost a snaž se mě pochopit.
Když se zašpiním při jídle, když už se nebudu schopen (-a) obléci, buď trpělivý (-á). Vzpomeň si na ten čas, kdy jsem tě já tomu všemu musel (-a) naučit.
A když při rozhovoru s tebou tisíckrát opakuji to samé, nepřerušuj mě, ale trpělivě mě poslouchej. Vždyť když jsi byl (-a) malý (-á), před spaním jsem ti musel (-a) vyprávět do nekonečna stále stejnou pohádku, dokud jsi neusnul (-a).
Nezahanbuj mě, když se nechci sprchovat, ani mě nenadávej. Nezapomeň na to, jak jsem tě já musel (-a) přesvědčovat, když jsi byl (-a) malý (-á), abys se umýval (-a).
Když zjistíš, že celkem nerozumím novým věcem, nezahanbuj mě, ale dej mi čas, abych to pochopil (-a) a nevysmívej se mi, že tomu nerozumím.
Naučil (-a) jsem tě tolika věcem… Dobře jíst, pěkně se oblékat… jak se postavit k životu… Hodně z toho všeho je výsledkem velkého úsilí a vytrvalosti, které jsme oba museli vynaložit. A kdybych v některém okamžiku ztratil (-a) niť našeho rozhovoru a nebo jsem zapomněl (-a), o čem jsme mluvili, dopřej mi čas, abych si vzpomněl (-a). A když to nedokážu, nebuď nervózní. Určitě to nebylo důležité. Pro mě bylo důležitější být s tebou a chtěl (-a) jsem, abys mě jen poslouchal (-a). A když jednoho dne nebudu chtít jíst, nenuť mě. Vím velmi dobře, kdy to potřebuji a kdy ne.
A když mi moje unavené nohy nedovolí jít… podej mi tvoji přátelskou ruku tak, jak jsem to dělával (-a) já s tebou, když jsi dělal (-a) první kroky.
A když ti jednoho dne řeknu, že už nechci žít, že už by jsem nejraději umřel (-a), nenafukuj se. Jednoho dne pochopíš, že to není vůbec kvůli tobě, ani kvůli tvé či mé lásce. Snaž se pochopit, že v mém věku se už těžko žije a dny staroby jsou už jen trápením. Jednoho dne pochopíš, že i navzdory mým omylům a chybám jsem vždy chtěl (-a) to nejlepší pro tebe a snažil (-a) jsem se připravit ti cestu, po které máš kráčet.
Nesmíš být smutný (-á), znechucený (-á), bezmocný (-á), když mě budeš vidět takového (-ou). Budu rád (-a), když budeš stát po mém boku. Snaž se mě pochopit a pomoz mi tak, jako jsem já pomáhal (-a) tobě, když jsi začínal (-a) žít.
Nyní, děti moje, je řada na vás, aby jste mě provázely na moji těžké cestě.
Pomozte mi projít moji cestu až do konce s láskou a především s vaší trpělivostí.
Já vám za to zaplatím svým úsměvem a nekonečnou láskou, kterou jsem pro vás vždy rád (-a) měl (-a).
Mám vás rád (-a), děti moje.
Váš otec, vaše matka….
Myslíme na všechny otce, matky, babičky, a dědečky, kteří potřebují více lásky, více pomoci, aby mohli přejít na druhý břeh.